Udržitelná móda je oxymorón. Spousta přátel a členů mé rodiny si mě dobírá s tím, že je to prostě nesmysl. Na módě není a nemůže být nic udržitelného. Stejné téma ve své prezentaci na Copenhagen Fashion Summit zmínila i Vanessa Friedman, módní editorka a kritička aktuálně zastávající pozici v New York Times. Jak Vanessa zmínila, paradox slovního spojení je do očí bijící jen z letmého průzkumu významu těchto dvou slov.
‚Sustainable‘ dává předmětu nebo činnosti schopnost být zachován na jisté úrovni nebo míře. Jde tedy o zachování stavu.
‚Fashion‘ je definována jako populární nebo nejnovější styl oblékání, úpravy vlasů, dekorací nebo chování. Fashion je tedy neustálá obměna stavu.
Většina zákazníků dnes nemá představu ani zájem zjišťovat, jak oblečení vzniká a jaké nebezpečí pro společnost a životní prostředí aktuální systém představuje. Pokud je v našem zájmu rozšířit povědomí o této problematice, nemohli jsme v postatě zvolit komplikovanější formu než tento oxymorón. Profesionálové, aktivisté a novináři začít hlásit: řešením je sustainable fashion. Co si pod tím má ale spotřebitel představit?
V profesních kruzích jsme identifikovali desítky oblastí, které v rámci módní produkce potřebují zlepšení. Každé řešení ale jakoby přinášelo další výzvy a problémy. Vysvětlovat tyto komplexní souvislosti zákazníkovi může způsobit jedině únavu a nezájem. Pro komunikaci a vzdělávání zákazníka je třeba zvolit metodu hry a jasné pojmy. Například Vanessin pojem: Sustainable Wardrobe. Definice slova Wardrobe je jednoduše něčí ucelená kolekce oblečení, které má a nosí. Zachování stavu vaší kolekce oblečení dává relativně smysl.
Z mého úhlu pohledu se jedná o sofistikovanější formu lásky k módě. Fashion Victim 2.0. Vaše posledlost se nelimituje tím, že máte nejvíc ‚cool‘ outfit. Musí být také nejudržitelnější.
‚Outfit that does not cost the Earth. Fashion as if the world matters.‘
Vanessa Friedman má své know-how v budování udržitelného šatníku. Má v něm například výrazné sako v žakáru od designéra a z kolekce, kterou nikdo nezná. Její oblečení tak nepodporuje soudy typu: ‚ježiš, to je přece ten kabát o Phoebe Philo inspirovaný nákupní taškou z roku 2014‘ (který si za pět let vezmete jen stěží právě kvůli tomu, že nechcete vzbuzovat tento typ zájmu). Malé značky a nezávislí designéři navrhují a šijí opravdu nadčasové oblečení. Není totiž poznamenáno tímto stigmatem sezónní záležitosti.
Stejně tak má Vanessa ve svém šatníku kabelku po babičce. Jedná se o Chanel, ačkoliv její babička byla z nižší společenské vrtvy a na kabelku šetřila několik let. Věděla ale, že místo toho, aby si kupovala novou každé dva roky, vyplatí se investovat do kvality, která ji přežije a poslouží ještě její vnučce.
Když Vanessa cestuje, má s sebou léty vypracovaný výběr oblečení, který se dá libovolně kombinovat a tak vyráží na eventy každý den v něčem jiném navzdory tomu, že přiletěla jen s příručním zavazadlem. Se stejným systémem se mi chlubilo již několik uvědomělých fashion victims a má mladší sestra potvrdila, že i já jsem se připoila k tomuto ghetu: ‚Mám pocit, že nosíš pořád něco jiného, ale přitom máš v tom kufru jen pár kousků a pořád ty samé!‘ I tento systém má svá rizika. Představte si, že váš léta propracovávaný urdžitelný kurf by se ztratil na letišti! Noční můra.
Na Fashion-Map máme tuto vizi. Místo toho, aby na blozích bylo psáno, od koho máte sukýnku a kde jste koupili ty boží lodičky, bude u fotek poznamenáno, jaký je příběh vašeho oblečení. Hledáte i vy v módě něco víc?
