UTB ve Zlíně jsi absolvovala v roce 2011, v roce 2012 ses zúčastnila Start-Up na PFW a pak jsme o tobě až do letošního jara moc neslyšeli. Jak dlouho už jsi v Praze a jaká byla tvoje cesta?
Přišla jsem v květnu před dvěma lety (2013). Praze jsem se dlouho bránila, protože nejsem městský člověk. Nějaký čas jsem byla na Moravě, ale tam to úplně nefungovalo, takže jsem se přestěhovala do Prahy za prací. Dvě různorodé zkušenosti s ne moc kreativní prací v reatailu mě trošku nastartovaly a připravily pro pobyt v Praze. Hned po škole jsem ani nechtěla působit jako návrhářka. Cítila jsem, že nemám dostatek zkušeností, spíše jsem potřebovala načerpat praxi. Ze školy si každý odnese to, na co je sám připravený, a já jsem potřebovala trochu více času. Takže jsem se na vlastní nohy postavila metodou postupného rozvoje.
Šít jsi začala až po pracovních zkušenostech nebo hned po škole?
Od školy jsem tvořila vlastně pořád, ale při zaměstnání to šlo jen ve volném čase a docela jsem tím trpěla. Když jsem skončila v práci, přišla mi emailem nabídka vystavovat na Design Supermarketu. Akce byla za měsíc a půl, vzala jsem to jako výzvu, udělat za přesně šest týdnů něco, co dává smysl. Ušila jsem kolekci, zaplnila štendr a mělo to dobré ohlasy u lidí. Osmělila jsem se začít pracovat na volné noze. Na Design Supermarketu prošlo neuvěřitelné množství lidí, pár se jich ozvalo a rozvinuly se z toho zakázky a tak postupně nabírám klientelu.
Jak to bylo s obchody? Oslovovala jsi je ty sama?
No, jak jsem říkala, mám opatrný start. První rok jsem prodávala jen v Kurátoru a živila jsem se zakázkami. Po roce jsme spolupráci rozvolnily (více se vykrystalizoval koncept Kurátoru) a uvažovala jsem, jak to bude pokračovat dál. Neměla jsem potřebu vytvářet si širokou síť butiků, které mě budou prodávat a čekala jsem, jaké se naskytnou příležitosti. Na jaře mě samy oslovily tři obchody, vybrala jsem si La Gallery Novesta, kde jsem zastoupená od půlky května a jsem spokojená.
Proč ne prodej v buticích? Šiješ raději zakázky než kolekce pro obchod?
To se nedá říct, baví mě oboje. Komunikace s klientkami mě hrozně nabíjí k tomu, abych dělala kolekce, takže je to taková oboustranná záležitost. Vytvořím kolekci, klientkám se líbí, mají k ní vlastní připomínky a požadavky. Ten dialog a informace mě hrozně obohacují z hlediska tvorby, podle zpětné vazby potom stavím další kolekce. Už mám někde v hlavě informaci, že tohle by mohlo fungovat. Tvorba jen „do šuplíku“ mě nikdy nebavila. Já se ani nepokládám za módního návrháře, protože ten vytvoří kolekci podle nějaké vize a pak čeká, kdo si ji koupí. Mě baví dialog, živé tvoření produktu na základě limitů. Designérská činnost má vždycky nějaké limity, ať už funkční nebo materiálové a já si vždycky ráda stanovím nějaké mantinely v rámci, kterých potom usměrňuji kreativitu. Ano, dělala jsem i nějaké soutěžní věci, kde byla volná kreativita a popravdě to jsou výraznější kousky které pak ovlivňují následné kolekce, z velkých a skulpturálních tvarů se stávají měkčí siluety, díky použití splývavějších materiálů . Ale i přesto, nerada dělám úplně volně a bez omezení. Už při práci na diplomce jsem si kladla limity a překážky, například pánské sako bez bočních švů, kalhoty bez krokových švů a podobně. Snažila jsem se oděv maximálně zjednodušit, ale stále zachovat požadavky na funkci. Byla to náročná výzva, ale dokázala jsem to.
Jak to máš s materiálem? Kde nakupuješ látky?
Nakupuji metodou lovu, vždycky vyrazím do obchodů právě ve chvíli, kdy potřebuju něco vytvořit, posbírám vzorky z aktuální nabídky a nechám to na sebe působit. Je to hodně intuitivní. Někdy si ani neuvědomuji, že mám v hlavě konkrétní inspiraci, ulovím materiály, které mě strukturou a barvou osloví. Pak je poskládám vedle sebe a ukáže se barevná kombinace, která mi přijde svěží a v tu chvíli na mě působí silně. Výběr materiálu je spontánní část tvorby.
Co pak, když je třeba přidělat další kousky?
No, to je riziko designerské práce a zakázek. Dříve jsem kupovala materiál jen na jeden kus, teď už počítám s možností zakázky. Aktuálně se snažím, pokud to jde, kupovat materiál na dva kusy. Počítám s tím, že ušiju sample, který si nechám pro prezentační účely, plus jednu zakázku. Kdybych měla nekonečný výběr látek, chybělo by mi u tvorby to dobrodružství. Je to opravdu lov, nikdy nevíte, co si domů přinesete.
Tvoje věci jsou minimalistické a mají celkem velký podíl ruční práce. Co další považuješ za svůj rukopis?
Jednak, často používám drobné detaily, o kterých ví jen nositel. Hedvábí používám i na podšívky a kapsičky, všechno zapravuju ručně. Sice to není na první pohled vidět, ale důležitý je pocit vnitřního luxusu. Další věc, které přikládám velký význam, jsou barvy. Tím že používám jednoduché střihy, těžím hlavně z materiálů. Mám pocit, že barva je podceňovaný fenomén, že návrháři jsou trošku uvězněni v barevných stereotypech jako černá, béžová, případně červená a modrá, tvoří v oblíbených, dobře kombinovaných barvách. Mě vyhledávají klientky právě pro jinou paletu odstínů. Nebo se stává, že se klientce zalíbí střih a chce ho jednoduše v černé, ale nakonec odejde s vínovou nebo třeba žlutou. Když jsem začínala, necítila jsem černou barvu jako svůj vyjadřovací prostředek. To už je překonáno, ale i tak je u mě spíše okrajová.
Co výroba? Šiješ všechno sama?
V tuhle chvíli dělám sama tak 60 % tvorby. Zakázky realizuju sama, větší objemy, pro přímý prodej, realizuji s krejčovou. Střihy si dělám zásadně sama, stříhám si věci sama a s krejčovou řešíme vždy jenom kompletaci.
Uvažovala jsi o tom, že bys se svými věcmi šla do zahraničí?
Uvažuji nad tím hodně. V budoucnu pro mě má prioritu nabídnout věci v Belgii nebo Rakousku. Dobrou odezvu jsem dostala už na Design Supermarketu. Například designerky z Belgie si ode mě pořídily kabáty, a když jsme se pak šešly na oběd a bavily se o tom, jak to v Bruselu a Praze funguje, daly mi pár tipů a kontaktů i zpětnou vazbu. Překvapil mě jejich postřeh, že moje věci nevypadají úplně česky. Že nemají lokální rukopis. Potěšilo mě, když se ocenili barevnou paletu a ručním zpracování.
Než dojde na zahraničí, co tě čeká teď?
Aktuálně se připravuji na brunch v Novestě, při příležitosti Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, kam chystám menší podzimní kolekci a později přibydou ještě zimní kabáty. Srpen budu mít opravdu nabitý, musím zpracovat všechny látky, co tady leží. V září plánuji inspirační cestu do Paříže a ráda bych byla také na prosincovém DesignSupermarketu. Uvidíme, jestli přijde ještě nějaká další výzva.
